Václav Hlaváč

*31.03.1940 v Nehodívě na Klatovsku, + 09.11.2022 v Rousínově na Vyškovslu.

Srdcem Evropan, duší patří všem, kteří si oblíbili umělecký projev. Přátelí se s tvůrci uměleckých děl i s jejich obdivovateli. Umění, které je i podle něho, jak již bylo mnohokrát řečeno, dobré a špatné, nemá hranic.

Umělecké řemeslo nezískal studiem, ale autodidaktickou praxí v ateliérech výtvarných profesorů, kterým byla výuka výtvarnictví programovým pedagogickým posláním.

Dostal se až do bran instituce pro výtvarnou práci s největší uměleckou vážností.

Pracoval deset let na akademii výtvarných umění v Praze za rektorování Hány a Knížáka, zažil její pád i vzestup.

V inspirační oblasti šel naprosto atipickou cestou. Říká: „K tomu abych porozuměl přírodě a všemu, co je její součástí, jsem musel vystudovat všechny stupně lesnických škol včetně té nejvyšší.“ Studoval rybářství na Katedře rybářství a ochrany vod Mendlovy Univerzity v Brně. Vystudoval obor pedagogiky pro výuku na středních odborných školách. Jako pedagogický výtvarník se věnoval výuce i netalentovaných žáků se snahou probudit v nich formu možného dosažitelného stupně vlastního výtvarného pojetí.

Všeobecně se považují za významné z  jeho výtvarného žánru, výtvarné plenéry. Cestuje po celém světě a snaží se rychlým grafickým záznamem tužkou na papír postihnout atmosféru a dojem vnímaného exotického prostoru. Ve svém ateliéru pak dál s takto získanými podněty pracuje za účelem obohacení jeho vlastní osobitosti vnímání.

Nahlížíme-li na Václava Hlaváče přes výtvarný projev, který si získává stále více příznivců již letmým dotekem oka, jímž je každý zachycen a nucen proniknout hlouběji až pod pokličku jeho tvorby. Vytváří to jeho oddanost věci a touhu po stálém uměleckém růstu.